None

5 ohromujících psychologických experimentů

Psychologové už dlouho vědí, že při cestování lidským vědomím je nutné být velmi opatrnými - nikdy totiž nevíte, na co narazíte. Výsledky, získané v průběhu níže uvedených pěti experimentů, skutečně děsí.

Enchanted Beach with Three Fluid Graces

Enchanted Beach with Three Fluid Graces

Psychologové už dlouho vědí, že při cestování lidským vědomím je nutné být velmi opatrnými - nikdy totiž nevíte, na co narazíte. Výsledky, získané v průběhu níže uvedených pěti experimentů, skutečně děsí.

Eshův experiment (1951)
Solomon Esh provedl sérii experimentů, které demonstrovaly sílu konformismu ve skupinách. Lidem, kteří se experimentu zúčastnili, bylo řečeno, že jde o experiment, který má za úkol prověřit zrak. Do skupiny byli zařazeni současně jak skutečně prověřovaní lidé, tak "nastrčení pokusní králíci". Byly jim zadávány jednoduché otázky týkající se délky několika linií a "nastrčení pokusní králíci" poskytovali shodné, vědomě lživé odpovědi. Při tom 32% skutečně prověřovaných lidí lživá tvrzení podporovali. Když odpovídali pravdivě, cítili se velmi nepříjemně. Experiment prokázal, že mnozí z nás jsou ochotni přijmout společný názor většiny jako jedinou a nezvratnou pravdu.

Experiment "Hodný samaritán" (1973)
V Bibli je příběh o hodném samaritánovi. V něm je popsán příběh s židem, na kterého zaútočili loupežníci, okradli ho a chudáka krutě zmlátili. Kolem něj šli dva duchovní, ale ani jeden se u něj nezastavil, aby mu pomohl. Židovi pomohl až samaritán, který projížděl kolem, ale, jak jistě víte, samaritáni v té době byli v opozici k židům. Takže, samaritán se projevil milosrdněji a blíže k Bohu, než oba duchovní. Američtí psychologové John Darley a Daniel Batson uskutečnili experiment o tom, zda napomáhá náboženství rozvoji soucitu. V roli zkoušených se ocitli studenti jednoho semináře. Polovina z nich dostala za úkol přečíst si kázání o Hodném samaritánovi ve vedlejší budově, druhá polovina si musela přečíst kázání o možnosti získání práce v budově semináře. Tímto způsobem byla první skupina více limitovaná časem, než skupina druhá. Po cestě k místu čtení kázání mohli studenti potkat člověka, který kašlal a chytal se za srdce - přičemž vypadal velmi věrohodně. Pouze 10% studentů se zastavilo, aby mu poskytlo pomoc. Ale ani ve skupině, která si připravovala kázání o Hodném samaritánovi, skutečných "samaritánů" nebylo o nic více, než v sousední skupině.

Experiment "Apatický svědek" (1968)
V roce 1964 byla zabita žena. Noviny psaly, že minimálně 38 lidí bylo svědky tohoto trestného činu, ale ani jeden z nich nepodnikl žádné kroky, aby tomu zabránil (podívejte se na detaily). Psychologové John Darley a Bibb Latane se rozhodli objasnit, zda má na člověka vliv to, že se nachází ve velké skupině lidí, a jak to ovlivní ochotu poskytnout pomoc. Zkoušeným osobám oznámili, že diskuse bude velmi osobní, proto budou umístěni v jednotlivých místnostech, a komunikace bude probíhat prostřednictvím interkomu. Během probíhající komunikace jeden z účastníků diskuse simuloval epileptický záchvat. Smyslem bylo zjistit, jak se v této situaci ostatní zachovají. Vyšlo najevo, že když byl človšk přesvědčen, že je jediným svědkem této události, pak na pomoc přispěchalo 85% z prověřovaných lidí. Ale když věděli, že tam nejsou sami, pomohlo pouze 31% účastníků experimentu - zbytek spoléhal na ostatní.

Stenfordský vězeňský experiment (1971)
Psycholog Philip Zimbardo se rozhodl vysvětlit, jaký vliv má omezení svobody na chování člověka. V budově katedry psychologie bylo postaveno experimentální vězení, kde v úloze 12 dozorců a 12 vězňů byli umístěni dobrovolníci z řad studentů. Experiment (ma vlastni web) byl naplánován na dva týdny, ale situace se brzy vymkla kontrole. Každý třetí dozorce začal projevovat sadistické sklony a dva "vězni" byli morálně traumatizováni natolik, že předčasně z experimentu odešli. Bez ohledu na vzniklou situaci, pouze jeden z 50 nestranných pozorovatelů - přítelkyně Zimbarda Krystýna Maslachová (Christina Maslach) - se vyslovili pro předčasné ukončení experimentu. Zimbardo ukončil pokus předčasně. Vědci si myslí, že podobná situace je typická: většina lidí se v životě přidržuje principu: "ty jsi šéf - já jsem hlupák, já jsem šéf - ty jsi hlupák".

Milgramův experiment (1961)
Psycholog z Univerzity v Yelle (Yale University) Stanley Milgram se pokusil přijít na to, kolik bolesti jsou schopni obyčejní lidé způsobit jiným, když si to budou moci zůvodnit tvrzením "to je moje práce" nebo "plnil jsem pouze příkazy". V experimentu vystoupili "učitel" (člověk, se kterým probíhal experiment) a "žák" (nastrčený herec). Žák se měl naučit slova z dlouhého seznamu a učitel měl za každou špatnou odpověď žáka potrestat stále silnějším elektrickým výbojem. Proces "výuky" začal na 40 voltech. "Žák", který se tvářil, že skutečně dostává elektrické šoky, brzy začal prosit o ukončení experimentu. Při pochybnostech zkoušeného ho experimentátor ujišťoval, že "žákovi" nic nehrozí a bral celou odpovědnost na sebe. Při zvyšování napětí herec předstíral čím dál tím větší nepohodlí, pak silnou bolest a nakonec křičel, aby experiment ukončili. Vysledky pokusu jsou otřesné: ani jeden ze 40 pokusných lidí se nezastavil do úrovně 300 V, pět se jich odmítlo podřídit až po hranici 300 V, čtyři po 315 V, dva po 330 V, jeden po 345 V, jeden po 360 V a jeden po 375 V; ostatních 26 došlo až na konec stupnice. Takový výsledek neočekávali ani psychiatři.

zdroj: http://www.cracked.com/articl...

Související články

Články z rubriky Společnost, lidé, Tajemství firmy,

« Science 2.0 Ptáci a gravitace »
None