None

Nádherná hvězda odhodila svůj historický ohon

Mira! Toto latinské slovo, v překladu "nádherná" nebo "podivuhodná", astronom Jan Hevelius vyslovil mnohokrát, když pozoroval v polovině XVII. století jednu hvězdu ze souhvězdí Velryba. Neměl ale nejmenší ponětí o tom, že změny jasu Miry, které ho tak uchvacovaly, jsou vlastně jen drobnosti ve srovnání s ostatním arzenálem divů, které si hvězda chránila až do současnosti.

Pokud věříte počítačovámu modelu Miry A, pak zblízka vypadá takto

Pokud věříte počítačovámu modelu Miry A, pak zblízka vypadá takto

Mira, Omikron Velryby (ο Ceti), je pulsující proměnná hvězda s periodou 331,65 dne. Pravda, Hevelius (Johannes Hevelius) každý cyklus stanovil na 333 dnů, což ho ještě více ukouzlovalo. Příčina odchylky u opomenutí polského hvězdáře se vlastně tajila: až dnes je nám známo, že Mira má nestabilní periodu.

Hvězda ohromila vědce tím, že mění svůj jas v závislosti na období, chvíli je dobře viditelná, ale pak se mění v naprosto nedostupnou pro nevybavené oko.

V současnosti jsme se o ní hodně dozvěděli. Mimo jiné, astronomové zjistili, že se ve skutečnosti skládá ze dvou hvězd - z Miry A a Miry B. Hlavní «postavou» v periodických proměnách jasnosti je Mira A - červený obr.

Nyní už dobře víme, že Mira je skutečně mira, tj. «kouzelná 2, a to do té míry, že jiná, jí podobná hvězda, zatím nebyla nalezena.

Neočekávaný ohon Miry. Pohybuje se zleva doprava. Vybuchující materiál je zvýrazněn modrou barvou.

Neočekávaný ohon Miry. Pohybuje se zleva doprava. Vybuchující materiál je zvýrazněn modrou barvou.

Pokud budete chtít, můžete tuto grandiózní podívanou pozorovat se všemi detaily ve větším rozlišení 6000×1500 pixelů (soubor TIF, 10 megabytů).

Profesor Kalifornského technologického institutu (California Institute of Technology) Christopher Martin (D. Christopher Martin) a jeho kolegové se rozhodli použít ultrafialový orbitální teleskop Galaxy Evolution Explorer (Galex).

Astronom Jan Hevelius neznal žádnou velrybu, proto se toto zvíře ve svém hvězdném atlasu

Astronom Jan Hevelius neznal žádnou velrybu, proto se toto zvíře ve svém hvězdném atlasu "Uranografie" (Firmamentum Salesianum Sive Uranographia) vědec rozhodl znázornit takto. A co se týče Miry, tak ta se nachází (u Velryby) v oblasti hmm....pravé lopatky.

Tento teleskop je především určen ke sledování objektů, které vznikly ještě na úsvitu Vesmíru - tedy někdy před 10 miliardami let. Ale Mira není tak vzdálený objekt, a to, cose s ní děje dnes, je od nás vzdáleno něco kolem 400 let.

"Byl jsem šokován, když jsem poprvé uviděl tento naprosto neočekávaný obrovský chvost" - vypráví o svých dojmech z nečekaných snímků Christopher Martin

Co to vlastně je? Je to pozoruhodné, ale v ultrafialovém světle vědci uviděli něco jako chvost komety, který se táhne od Miry.

Badatelé z NASA obrátili svou pozornost na to, že pohyb letící Miry c vybuchujícími plyny je velmi podobný letu kulky, která se pohybuje vzduchem s nadzvukovou rychlostí.

Badatelé z NASA obrátili svou pozornost na to, že pohyb letící Miry c vybuchujícími plyny je velmi podobný letu kulky, která se pohybuje vzduchem s nadzvukovou rychlostí.

Skládá se z látky, kterou tato hvězda shazuje ze svého vnějšího obalu, a při tom se pohybuje nadzvukovou rychlostí. Ve srovnání, které provedl Christopher, tento ocas připomíná turbulentní stopu, kterou zanechává v kýlové vodě motorový člun na mořské hladině.

Přesto vědce neohromil pouze samotný jev, ale spíše jeho rozměry: délka ocasu představuje 13 světelných let. Je to 20 tisíc krát více, něž průměrná vzdálenost od Slunce k Plutu. Mimochodem, zajímavé je srovnání této hodnoty se vzdáleností Slunečné soustavy a nám nejbližší hvězdy - Proximy Centauri (Proxima Centauri), — 4,22 světelných let...

Pro srovnání Mira a její okolí v ultrafialovém světle (navrchu) a v optickém pásmu (dole). 1 – samotná Mira, 2 – smyčka, vytvořená v turbolenci ocasu, 3 – dva tproudy plynu, které vycházejí z hvězdy, astronomové je teprve budou zloumat, ale už je předpoklad, že vybuchují na pólech, 4 – tlaková vlna, která vzniká na  linii srážky vrstev hvězdy a mezihvězdních látek.

Pro srovnání Mira a její okolí v ultrafialovém světle (navrchu) a v optickém pásmu (dole). 1 – samotná Mira, 2 – smyčka, vytvořená v turbolenci ocasu, 3 – dva tproudy plynu, které vycházejí z hvězdy, astronomové je teprve budou zloumat, ale už je předpoklad, že vybuchují na pólech, 4 – tlaková vlna, která vzniká na linii srážky vrstev hvězdy a mezihvězdních látek.

Je to jediný fenomén tohoto druhu, který věda zná. Bohužel, protože tento obrovský hvězdný chvost může vyprávět spousty zajímavých věcí nejen o stavu hvězdy nyní, ale také o její evoluci v minulosti.

zdroj: http://www.membrana.ru/articl...

Související články

Články z rubriky Astro, vesmír,

« Život mimo Země Padlý Astronaut »
None