Migrující ptáci rozumí cizím jazykům

Stěhovaví ptáci, stejně jako i lidé, kteří cestují, jsou schopni osvojovat si a učit se jazyk místních obyvatel. To ukázal experiment skupiny biologů pod vedením Josepha Nocera (Joseph Nocera) z Královského institutu v Ontáriu (Queen's University).

Lesňáček houštinový (Helmitheros vermivorus) se rozmnožuje v Kanadě a přezimuje ve Střední Americe. Právě jeho, jako příklad, vědci zkoumali.

Lesňáček houštinový (Helmitheros vermivorus) se rozmnožuje v Kanadě a přezimuje ve Střední Americe. Právě jeho, jako příklad, vědci zkoumali.

Stěhovaví ptáci, stejně jako i lidé, kteří cestují, jsou schopni osvojovat si a učit se jazyk místních obyvatel. To ukázal experiment skupiny biologů pod vedením Josepha Nocera (Joseph Nocera) z Královského institutu v Ontáriu (Queen's University). Je jasné, že ptákům, kteří zůstávají na svých místech pobytu po dlouhá staletí, jsou známy všechny zvukové projevy místních obyvatel. Ale jak se mají zachovat ti, kteří řízením osudu musí cestovat celý rok?

To, že migrující ptáci jsou schopni osvojovat si výstražné signály, které vydává místní ptactvo, vědci předpokládali už dlouho. Ale ještě ani jednou nebyli schopni své tvrzení doložit důkazy. Aby tuto hypotézu prověřil, vydal se Nosera se svými kolegy do Belize.

"Když jsem poprvé přijel do této země, ohromil mě počet hadů, kteří mě každý den obklopovali, - říká Jo. - Ale postupem času jsem pochopil, že nemohu celý den přeskakovat z jedné strany na druhou a požádal jsem místní obyvatele, aby mi vysvětlili, kteří z těchto hadů jsou jedovatí a kteří ne".

Později Nosera zjistil, že ptáci přilétající do Belize (je jich minimálně 83 druhů) se také museli učit u původních obyvatel, kteří z neznámých dravců jsou pro ně nebezpeční (vždyť jich tady je nepočítaně, počínaje hroznýši, přes oceloty a konče sokoly).

Experiment kanadských biologů spočíval v následujícím: přehrávali předem nahrané varovné signální zvuky, které vydávali místní a cizokrajní ptáci. Pak vědci sledovali reakci na toto "varování" těch, i jiných ptáků.

Biologové chápali, že místní ptáci budou okamžitě reagovat na pokřik tangary modré (Thraupis episcopus), protože obývají tu oblast, ve které experiment probíhal. Ale polekají se i přistěhovalci?

Jak se ukázalo, u těch i druhých se objevil neklid, začali předávat výstražný signál a přelétat z místa na místo.

Ale to nejzajímavější přišlo později, když vědci přehráli ptákům výstrahu před nebezpečím, které zaštěbetali sýkory černohlavé (Poecile atricapillus).

Stěhovaví ptáci se poplašili bez ohledu na to, že sýkory neosídlují okolí v okruhu 2 tisíc kilometrů od Belize, ale potkávají se v těch místech, odkud pocházejí samotní migranti. Současně původní ptačí obyvatelé nedali žádným způsobem najevo, že by se se sýkorkami-cizinkami znali.

Z toho vyplývá, že migrující ptáci mají podstatně širší "slovní zásobu" než ti, kteří celou dobu zůstávají na jednom místě, uzavírají vědci v článku, publikovaném v časopise Behavioral Ecology and Sociobiology (přečtěte si také tiskovou zprávu univerzity).

zdroj: http://news.nationalgeographi...

Tagy

pták, jazyk, migrace,

Související články

Články z rubriky Planeta, přiroda,

« Červi počítají Vzácní lemuři »