Švábi dostávají rozum při západu slunce

Na šedé, studené město se snáší noc – už to začalo. Na podlaze, pod koberci a tapetami ožil a začal se hýbat Rozum Světa. Tentýž, který byl od rána příšerně tupý, ale večer zazářil nevídanou inteligencí. O jaký Rozum se jedná? Myslíte si, že jde o kabelovou internetovou síť? Nebo elektrickou síť? Nebo alespoň vodovodní potrubí? Vůbec ne: jsou to švábi. Pravda, jsou dost velcí.

Terry Page a jeho studentka Shannon McConnaughey mlčky projevují soucit s hladovějícím švábem

Terry Page a jeho studentka Shannon McConnaughey mlčky projevují soucit s hladovějícím švábem

Na univerzitě ve Vanderbiltu (Vanderbilt University) začali velmi důkladně zkoumat šváby. Hlavně profesor Terry Page (Terry L. Page).
Svůj hlavní vědecký zájem prof. Page zformuloval stručně, ale docela zvučně: "neurobiologie cirkadiánních rytmů". Vysvětlíme to trochu srozumitelněji: profesor chce vědět, jak funguje nervový systém libovolného živočicha v závislosti na biologických rytmech v různou denní dobou. V tomto případě Terryho Page zaujalo spojení cirkadiánních rytmů a schopnost se učit.

Biologové už prováděli pokusy schopností, které jsou závislé na biologických rytmech, u různých savců - od krys až po člověka. Podařilo se zjistit, že určitá souvislost existuje a že se projevuje např. v tom, že v různou denní dobu efektivita učení živočichů se podstatně liší. V případě švábů je to daleko složitější. Tito chlapíci jsou velmi omezení a nejsou schopni se příliš učit. Proto prof. Page zapojil do spolupráce dvě ze svých studentek - Susan Decker a Shannon McConnaughey - a pro vousáče vymyslel speciální školící program. Ale použil ne obyčejné šváby, kteří šmejdí po bytech, ale daleko větší šváby madeirské - Leucophaea maderae.

Vědci začali hmyz trénovat a zaměřili se při tom na jejich kulinářské preference. Švábům byla podávána přislazená voda - "jídlo", proti kterému nic nenamítali. Zároveň ale do ní přidali mátové aróma, jehož vůně je švábům poněkud nepříjemná. Ale když se jim opravdu chtělo něco "sezobnout", pak museli překonat svůj odpor k mátě. Při experimentech bylo použito ještě jedno aróma, daleko příjemnější - vanilkové. Švábi k němu zpočátku uháněli s obrovskou radostí, ale tato vůně byla přimíchána k návnadě, která šváby neláká - k roztoku soli.

Fotografie fragmentu nervového systému švába, který vědci pracovně pojmenovali mozkem. Ano, vidíte správně: nemá ani jeden závit. Zato tady můžete vidět barvivem zvýrazněné nervové buňky – jde o dvě desítky neuronů, které spojují optické nervy (vlevo) s centrálním nervovým uzlem (vpravo). Tyto neurony jsou u švábů odpovědné za cirkadiánní rytmus.

Fotografie fragmentu nervového systému švába, který vědci pracovně pojmenovali mozkem. Ano, vidíte správně: nemá ani jeden závit. Zato tady můžete vidět barvivem zvýrazněné nervové buňky – jde o dvě desítky neuronů, které spojují optické nervy (vlevo) s centrálním nervovým uzlem (vpravo). Tyto neurony jsou u švábů odpovědné za cirkadiánní rytmus.

Aby neumíral hlady, musel se nešťastný hmyz živit hnusně páchnoucí, ale sladkou vodou. A po několika pokusech při hledání potravy švábi pochopili, že toto jednoduché jídlo je možné zaregistrovat už z dálky podle odporného mátového zápachu. Fuj! Přesto vyšlo najevo, že pokusní švábi pochopili (přesněji - zapamatovali si) spojení chutné sladké vody a odporné máty různými způsoby. Tak, L. maderae, se kterým pokusy probíhaly večer a v noci, se předvedli jako nadaní žáci. Byli schopni si během několika dnů (minimálně dvou) zapamatovat, že mátová vůně představuje jídlo, a vanilková nějaký solený blaf.

Švábi, se kterými vědci pracovali ve dne, na to velmi rychle zapomínali. A co se týče hmyzu, který se "učil" ráno, tak u těch se paměť projevila jako naprosto defektní. Prof. Page si myslí, že se u nich vůbec nezformovaly nové vzpomínky, zapomínali všechno během krátké půlhodinky. Přirozeně, ranní švábi byli úplně obyčejní, všechny ostatní vzpomínky, které získali někdy dříve, se u nich zachovaly beze změn. Z toho všeho badatelé z Vanderbiltu došli k závěru, že schopnost švábů se učit je podstatně odlišná: ráno je tento hmyz vyslovený balvan, ale v noci jedním slovem - génius.

"Je s podivem, že se u nich po ránu vyskytuje tak obrovský deficit ve schopnostech něco se naučit, - říká Page. - Velmi zajímavá otázka - proč se tito živočichové nechtějí učit v různých denních dobách. A my nemáme nejmenší ponětí, proč je to tak".

Page a samička L. maderae. Vědec vysvětlil, proč vybral pro své pokusy právě tyto živočichy a ne myši, které se v laboratořích používají nejčastěji. Švábi, na rozdíl od myší, vůbec nekoušou – což je hlavní důvod.

Page a samička L. maderae. Vědec vysvětlil, proč vybral pro své pokusy právě tyto živočichy a ne myši, které se v laboratořích používají nejčastěji. Švábi, na rozdíl od myší, vůbec nekoušou – což je hlavní důvod.

Kromě toho, vědec dodal, že některé předcházející práce už dokázaly souvislost efektivity zrakového systému s cirkadiánními rytmy. A nové pokusy, které potvrzují tuto souvislost s čichovým systémem, potvrzují to, že jsou tyto rytmy velmi úzce provázány i s jinými druhy vjemů.

Mimochodem, velmi zajímavý fakt. Tento výzkum, jehož výsledky byly publikovány v "Přelíčení národní akademie věd USA" (PNAS), probíhal s finanční podporou Národního institutu duševního zdraví (National Institute of Mental Health).

zdroj: http://www.pnas.org/cgi/doi/1...

Související články

Články z rubriky Planeta, přiroda, Tajemství firmy,

« Život ze zkumavky Jihočínský tygr »