Mořští živočichové se ze strachu klonovali

Placatí mořští ježci (Dendraster excentricus) v případě nebezpečí klonují sami sebe - k takovému závěru dospěla skupina vědců pod vedením Richarda Strathmanna (Richard Strathmann) z univerzity ve Washingtonu (University of Washington).

Tito ostnokožci obvykle plachtí v mořské vodě po proudu společně s planktonem, a proto se stávají snadnou kořistí hladových ryb. Teprve, když jim je šest týdnů, ježci ztěžknou a klesnou na dno oceánu. Ale i tady mohou být bez problémů uloveni.

Biologové umístili několik jedinců plochých mořských ježků (čtyři dny staré) do mořské vody, ve které byl rozpuštěn rybí sliz. Tímto způsobem se vědci snažili navodit pocit blížícího se nebezpečí.

Ve zprávě vědci uvádějí, že nevěděli, jak budou ježci reagovat, ale ti náznak nebezpečí vycítili a během 24 hodin se zkopírovali.

Nejdříve se objevil zárodek, který se oddělil od "rodiče" a vyvinul se v plnohodnotného (naprosto identického) ježka. Během klonování se ale "rodič" zmenšil přibližně na polovinu, dokonce i klon byl menší než originál.

Kontrolní skupina byla umístěna do "čisté" mořské vody, tam však k panickému "rozmnožování" nedocházelo.

Článek autorů otiskl časopis Science, můžete si jej stáhnout zde (PDF-dokument, 92 kilobytů).

Celkové kopírování je mezi ostnokožci docela rozšířené, ale dříve podobné chování vědci pozorovali jen jako odpověď na zlepšení vnějších podmínek (dostatek potravy, zvýšení teploty apod.), kdy bylo zvýšení počtu jedinců tohoto druhu výhodné - píše New Scientist.

A v čem spočívá výhoda klonování těchto jedinců? Jeden z vedoucích autorů článků - Dawn Vaughn - předpokládá, že výhody jsou dvě. První: je zachovaná genetická informace dokonce i tehdy, pokud jeden z ježků je uloven. Druhá: menší rozměry pravděpodobně snižují šanci stát se něčím obědem (ryby si jich jednoduše nevšimnou).

Zdroj: www.livescience.com