Lidé při počítání nepotřebují cifry

Skupina vědců z Univerzitní akademie v Londýně (University College London), Velká Británie, a z Univerzity v Melbourne (University of Melbourne), Austrálie, pod vedením profesora Briana Butterwortha (Brian Butterworth) z Institutu kognitivní neurologie (Institute of Cognitive Neuroscience) Univerzitní akademie v Londýně dokázala, že znalost číslovek není nutná k tomu, aby se člověk naučil počítat, píše EurekAlert.

Vědci sledovali děti od 4 do 7 let ze dvou australských domorodých kmenů, jejichž jazyk nemá slova nebo gesta pro označení číslic. Jeden z jazyků těchto komunit byl warlpiri, který patří k pama-nyungské skupině jazyků, rozšířené na 7/8 kontinentu, jazyk druhé komunity je anindilyakwa, gunwingguanská rodina. Děti byly schopné řešit úkoly, související s početními úkony. Podle názorů vědců, lidé disponují vrozeným mechanismem pro počítání, který se u dětí s dyskalkulií rozvíjí úplně jinak.

Dříve se myslelo, že počítací slůvka děti nutně potřebují pro práci s pochopením číslovek vyšších, než je trojka, tj. pro porozumění pojmu "pět" je nutné slovo. Takové údaje byly získány od dětí s jazykem, ve kterém existují názvy čísel, a rovněž od dospělých domorodců, mluvících jazykem bez těchto pojmů. "V našem pozorování dětí domorodců se předpokládalo, že máme vnitřní systém pro rozpoznání a znázornění číslovek (čísla objektů v řadě) a že absence slovníku pro číslovky nám nepřekáží při plnění úkolů, týkajících se číslovek, pokud v zadání není nutné užití slov", - říká Bryan Battervort.

V jazycích dětí obou komunit existovala slova "jeden", "dva", "málo", "mnoho". V jazyce anindilyakwa kromě toho existovala ještě rituální slova pro číslovky do 20, ale děti je neznaly. Kromě toho, vědci pracovali se skupinou anglicky hovořících domorodců v Melbourne. "V našich úkolech jsme nemohli zadávat např. takové otázky, jako "kolik?" nebo "Je stejný počet objektů v těchto dvou hromadách?". Museli jsme proto vypracovat speciální zadání. Např. Děti měly odebrat tolik žetonů, kolik zvuků vydaly dvě paličky, které o sebe klepaly", - vysvětlil vedoucí projektu. Děti musely používat abstraktní představy o číslech, a ne je pouze kopírovat. Přičemž děti, mluvící domorodými jazyky, se vypořádaly s úkoly s číslicemi do 9 stejně dobře, jako anglicky hovořící děti.

Zdroj: www.ucl.ac.uk