Meziplanetární koráb velikosti haléře

Budoucnost přichází a planety budou osídlovat roboti. Americký inženýr vymyslel koráby-čipy o velikosti mince, které je možné po tisících vypustit na oběžnou dráhu Země jedním startem nosné rakety.

Každý čtvercový koráb-čip nebude tlustší než lepenka, délka jeho strany bude asi 6 mm, takže 25 drouboulinkých meziplanetárních přístrojů se vejde na povrch jedné známky. Roj se připravuje k výsadku na Evropu. Schéma meziplanetárního korábu-čipu. 1 – sluneční baterie, 2 – drátek, 3 – anténa, 4 – mikroskopický motorek pro regulaci orbity. NASA předala ing. Peckovi 75 tis.$, aby mohl tuto myšlenku dovést do úspěšného konce.

Každý čtvercový koráb-čip nebude tlustší než lepenka, délka jeho strany bude asi 6 mm, takže 25 drouboulinkých meziplanetárních přístrojů se vejde na povrch jedné známky. Roj se připravuje k výsadku na Evropu. Schéma meziplanetárního korábu-čipu. 1 – sluneční baterie, 2 – drátek, 3 – anténa, 4 – mikroskopický motorek pro regulaci orbity. NASA předala ing. Peckovi 75 tis.$, aby mohl tuto myšlenku dovést do úspěšného konce.

Ing. Mason Peck z Cornellovy univerzity (Cornell University) získal grant od Institutu pro perspektivní koncepce NASA (NIAC) na rozvoj projektu gigantického roje meziplanetárních korábů. Každý z nich bude mít tloušťku a průměr menší než nejmenší druh mince, napájen bude sluneční energií a planetárním magnetickým polem. Roj má přistát na povrchu vzdálené planety jako déšť.

A dále je to ještě zajímavější a originálnější. Napájení takových čipů budou zajišťovat titěrné sluneční baterie, umístěné na jejich povrchu. Čipy musí vypustit dlouhé drátky, spojené s kondenzátorem, který je také napájen slunečními bateriemi. Výsledkem práce tohoto systému je čip, který se zásoubuje elektřinou, takže na něj začíná působit Lorentsova síla ze strany magnetického pole Země.

Díky rotace kolem naší planety získají čipy dostatečnou rychlost, aby mohli přejít na trajektorii letu k jiné planetě, například k Jupiteru. Podle všeho, let čipů je možné tak naplánovat, aby jich tisíce doletěly k měsíci Jupitera - k Evropě. Přitom, jednoduché mikroskopické raketové motorky budou korigovat let těchto meziplanetárních přístrojů.

Let ze Země k Jupiteru bude trvat 2 - 4 roky, pak čipy přistanou na Evropě. Přitom, jak uvádí autor, tyto čipy jsou příliš lehké a malé, než aby mohly shořet v atmosféře nebo se rozpadnout při nárazu, když celý roj spadne jako deštík na povrch měsíce (mimochodem, atmosféra Evropy je neobyčejně slabá, přesto tam je).

Navíc, při současném startu několika tisíc mikročipů k soustavě Jupitera, ztráty jedné - dvou stovek takových aparátků si nikdo ani vešimne.

Na povrchu sputniku se čipy budou zabývat analýzou atmosféry a půdy. Jednoduchá čidla mohou odebírat vzorky díky kapilárním silám. Jestliže čip najde známky života (čip může být nastaven na hledání aminokyselin), podá jednoduchý, jednobitový, rádiový signál.

Sjednocení velkého počtu slabých signálů z gigantického roje vytvoří signál, schopný upozornit vědce, že k Evropě je třeba poslat podstatně větší a složitější výsadkové zařízení.

Roj čipů může být na Evropu odeslán asi tak k roku 2030, tvrdí autor těchto zvláštních mikrokorábů.

zdroj: http://www.popsci.com/popsci/...

Související články

Články z rubriky Astro, vesmír, Ideje, projekty,

« stíhačká na asteroid Život mimo Země »