Nádherná hvězda odhodila svůj historický ohon

Mira, Omikron Velryby (ο Ceti), je pulsující proměnná hvězda s periodou 331,65 dne. Pravda, Hevelius (Johannes Hevelius) každý cyklus stanovil na 333 dnů, což ho ještě více ukouzlovalo. Příčina odchylky u opomenutí polského hvězdáře se vlastně tajila: až dnes je nám známo, že Mira má nestabilní periodu.

Hvězda ohromila vědce tím, že mění svůj jas v závislosti na období, chvíli je dobře viditelná, ale pak se mění v naprosto nedostupnou pro nevybavené oko.

V současnosti jsme se o ní hodně dozvěděli. Mimo jiné, astronomové zjistili, že se ve skutečnosti skládá ze dvou hvězd - z Miry A a Miry B. Hlavní «postavou» v periodických proměnách jasnosti je Mira A - červený obr.

Nyní už dobře víme, že Mira je skutečně mira, tj. «kouzelná 2, a to do té míry, že jiná, jí podobná hvězda, zatím nebyla nalezena.

Pokud budete chtít, můžete tuto grandiózní podívanou pozorovat se všemi detaily ve větším rozlišení 6000×1500 pixelů (soubor TIF, 10 megabytů).

Profesor Kalifornského technologického institutu (California Institute of Technology) Christopher Martin (D. Christopher Martin) a jeho kolegové se rozhodli použít ultrafialový orbitální teleskop Galaxy Evolution Explorer (Galex).

Tento teleskop je především určen ke sledování objektů, které vznikly ještě na úsvitu Vesmíru - tedy někdy před 10 miliardami let. Ale Mira není tak vzdálený objekt, a to, cose s ní děje dnes, je od nás vzdáleno něco kolem 400 let.

"Byl jsem šokován, když jsem poprvé uviděl tento naprosto neočekávaný obrovský chvost" - vypráví o svých dojmech z nečekaných snímků Christopher Martin

Co to vlastně je? Je to pozoruhodné, ale v ultrafialovém světle vědci uviděli něco jako chvost komety, který se táhne od Miry.

Skládá se z látky, kterou tato hvězda shazuje ze svého vnějšího obalu, a při tom se pohybuje nadzvukovou rychlostí. Ve srovnání, které provedl Christopher, tento ocas připomíná turbulentní stopu, kterou zanechává v kýlové vodě motorový člun na mořské hladině.

Přesto vědce neohromil pouze samotný jev, ale spíše jeho rozměry: délka ocasu představuje 13 světelných let. Je to 20 tisíc krát více, něž průměrná vzdálenost od Slunce k Plutu. Mimochodem, zajímavé je srovnání této hodnoty se vzdáleností Slunečné soustavy a nám nejbližší hvězdy - Proximy Centauri (Proxima Centauri), — 4,22 světelných let...

Je to jediný fenomén tohoto druhu, který věda zná. Bohužel, protože tento obrovský hvězdný chvost může vyprávět spousty zajímavých věcí nejen o stavu hvězdy nyní, ale také o její evoluci v minulosti.

Zdroj: www.membrana.ru