Hvězdáři rozčlenili smrt Slunce

Prezident teskní. Astronomové truchlí. Je čeho litovat: Slunce umírá. Bude se nafukovat a pohlcovat postupně Merkur, Venuši, Zem... Na živu nezůstane vůbec nic. Z úhledné žtuťoučké kuličky se přemění na rudý chuchvalec, který bude možná i pulsovat. Vědci teď nahlédli do jeho útrob, i když k této tragédii ještě nedošlo.

Za pět miliard let se Slunce stane takovým netvorem. A Země se ocitne někde uvnitř jeho obalu. Je nejvyšší čas zamyslet se nad pojištěním, že ano?

Za pět miliard let se Slunce stane takovým netvorem. A Země se ocitne někde uvnitř jeho obalu. Je nejvyšší čas zamyslet se nad pojištěním, že ano?

Zjistit, co se bude dít uvnitř Slunce v ty dny, kdy dospěje do téfo fáze života, není tak složité. K tomu je potřeba najít hvězdu, která se už v takovém stavu nachází a jen ji pozorovat. Tuto zodpovědnou činnost na sebe vzal společně se svými kolegy astronom Markus Witkowski (Markus Wittkowski) z Jižní evropské observatoře (European Southern Observatory - ESO).

Vědci si vzali (samozřejmě řečeno obrazně) hvězdu S Ori ze souhvězdí Orion a začali ji pozorovat.

Výběr tohoto objektu byl ovlivněn dvěma podmínkami. Za prvé, má hmotnost odpovídající hmotnosti Slunce, a pravděpodobně opakuje evoluci naší hvězdy. Za druhé, v současnosti se S Ori nachází v takovém stádiu, ve kterém bude Slunce za 5 miliard let, tj. je v neskutečně «otylým» rudým gigantem, který se pomalu transformuje na bílého trpaslíka.

Cyklus pulsace S Ori. Světle modrou barvou je znázorněn povrch hvězdy. Tmavě modrou je vyznačena molekulární vrstva, ve které jsou obsaženy částice oxidu hlinitého a oxidu křemičitého. Barevné skvrny, vyskytující se na obraze, jsou maserová záření, zaznamenaná radioteleskopy VLBA,  z «hrudkovitých» seskupení prachu (zelené –  Al<sup>2</sup>O<sup>3</sup>, červené – SiO). V době rozpínání během fáze 1, 2 a 3 vrstva s těmito částicemi nemění svou lokalizaci. Přesto, při smršťování, na obaly (4. fáze) působí částí plynů, které «utíkají» od hvězdy, a tyto prachové částice se uchylují do vnějšího prostoru.

Cyklus pulsace S Ori. Světle modrou barvou je znázorněn povrch hvězdy. Tmavě modrou je vyznačena molekulární vrstva, ve které jsou obsaženy částice oxidu hlinitého a oxidu křemičitého. Barevné skvrny, vyskytující se na obraze, jsou maserová záření, zaznamenaná radioteleskopy VLBA, z «hrudkovitých» seskupení prachu (zelené – Al2O3, červené – SiO). V době rozpínání během fáze 1, 2 a 3 vrstva s těmito částicemi nemění svou lokalizaci. Přesto, při smršťování, na obaly (4. fáze) působí částí plynů, které «utíkají» od hvězdy, a tyto prachové částice se uchylují do vnějšího prostoru.

S Ori se nachází v nestálém stavu, důsledkem čeho celá řada parametrů se neustále mění. Projevuje se jako pulsující nestálá hvězda. V průběhu jednoho cyklu pulsace, která trvá 420 dnů, se její jas mění 500 krát.

Nehledě na to, že tato hvězda je sto krát větší něž Slunce, prozkoumat ji je velmi těžké. Proto astronomové musí používat speciální techniku. Tentokrát se skupina Witkowského rozhodla použít optický teleskop-interferometr VLTI (Very Large Telescope Interferometer) a radioteleskop-interferometr VLBA (Very Long Baseline Array), pomocí kterých se podařilo nahlédnout do vnitřní části umírajícího gigantu.

David Boboltz, další účastník výzkumu z vojensko-námořní observatoře Spojených Států (United States Naval Observatory), srovnává práci astronoma s prací zdravotnického pracovníka, který musí používat různé nástroje. Proto byly také tentokrát použity dva různé interferometry. Díky těmto přístrojům mohli badatelé prozkoumat vnitřní strukturu rudého gigantu a vyčlenit v něm jednotlivé vrstvy.

S pomocí VLTI mohli vědci určit také amplitudu pulsace průměru S Ori. Ukázalo se, že se mění od 400 do 500 slunečních poloměrů. Takže, pokud jsou kolem S Ori nějaké planety, tak teď z nich zbyly, v tom lepším případě, jen hořící kameny nebo rozžhavené plynové páry.

S Ori ve srovnání se Sluneční soustavou

S Ori ve srovnání se Sluneční soustavou

Zvláště zajímavý se ukázal objev v atmosféře, která obklopuje hvězdu, obal je z SiO – monoxidu křemíku, sloučenina, která v pozemských podmínkách v čistém stavu neexistuje. Tato vrstva se prozradila monochromatickým elektromagnetickým zářením v centimetrovém pásmu – tzv. maserovým zářením, které zaregistroval VLBA.

Nemenším překvapením byl objev oxidu hlinitého Al2O3 (na Zeni existuje pouze jako minerál korund), smíchaného s SiO.

Obě tyto látky si počínají stejně, liší se pouze jejich spektra záření. Dříve se předpokládalo, že podobné sloučeniny okamžitě «vylétají» z hvězdy do okolního prostoru, a vytvářeljí tak kosmický prach, a následně i planetární disky. Proto byli vědci velmi překvapeni, když zjistili, že tyto látky se mohou nacházet i uvnitř atmosféry S Ori.

Mimochodem, postupem času se všechny hmoty dostávají na povrch a podle vědců hmotnost látek, které S Ori ztrácí s každým cyklem pulsace, lze srovnat s hmotností naší planety. K nejintenzivnějšímu vychrlení dochází během minimální pulsace.

Podle Boboltze vědci v brzké době plánují prozkoumat maserové záření molekul vody, která se nachází v centru nejvzdálenější části plynového obalu. To umožní získat přesnější obraz pulsace S Ori.

«Hrdinové», díky kterým se podařilo «rozčlenit» vnitřní strukturu S Ori: nahoře – observatoře v poušti v Chille, kde se nachází VLTI, dole – jeden z teleskopů VLBA, který je v Novém Mexiku.

«Hrdinové», díky kterým se podařilo «rozčlenit» vnitřní strukturu S Ori: nahoře – observatoře v poušti v Chille, kde se nachází VLTI, dole – jeden z teleskopů VLBA, který je v Novém Mexiku.

Toto je první případ, kdy astronomové mohli prozkoumat v detailech prakticky přesnou kopii Slunce v budoucnosti, která se nachází kdesi hodně daleko od nás a «rozebrat» ji na dříve pro nás neznámé «náhradní díly». To, co se před nimi objevilo – to byla faktická smrt naší hvězdy a společně s ní – i smrt Slunešní soustavy.

Z jedné strany to vypadá, že se této temné předpovědi nevyhneme. Z druhé strany, konec se očekává ne zrovna brzy. Tak se nad tím klidně zamyslete, pokud samozřejmě chcete.

Přečtete si taky o prehistorie Velkého třesku a jak bylo určeno přesné staří Země.

Související články

Články z rubriky Astro, vesmír,

« Big Bang Hvězdy - tiramisu »