Paměť jednobuněčných organismů

Japonští vědci dokázali, že nejprimitivnější organismy mají schopnost pamatovat si a učit se, oznamuje časopis Nature s odvoláním na článek ve Physical Review Letters. Podobné schopnosti, ke kterým, jak se obvykle soudí, je potřebný mozek nebo alespoň neuronová aktivita, demonstrovala jednobuněčná hlenka Physarum polycephalum.

Physarum polycephalum v sobě spojuje vlastnosti jednobuněčných a vícebuněčných organismů: skládá se z jedné (velkých rozměrů) buňky, ale má více jader. Z vnějších podnětů reaguje především na potravu (přibližuje se k ní) a na světlo (vzdaluje se od něj). Při pokojové teplotě se hlenka pohybuje stálou rychlostí přibližně jeden centimetr za hodinu. Rychlost ale závisí i na vlhkosti vzduchu.

V nepříznivých podmínkách - v nižší vlhkosti vzduchu - hlenka zpomaluje pohyb. Japonská výzkumná skupina z Graduate School of Engineering, Hokkaido University využila ve svém experimentu především tyto podněty. Hlenku třikrát (v hodinovém intervalu) krátce vystavili působení suchého vzduchu. Ještě po hodině hlenka zpomalovala pohyb ještě před působením vzduchu, protože ho očekávala. Toto předjímavé zpomalení bylo pozorováno i při kterémkoliv jiném trvalém intervalu okolních podnětů.

Jestliže se působení někdy neopakovalo, hlenka na něj začínala zapomínat. Někdy se po jednom vynechaném zásahu zpomalovala, někdy dokonce i po dvou, a pak přestala. Ale stačilo jedenkrát působení zopakovat (dokonce i po šestihodinové pauze), aby se hlenka znovu začala zpomalovat po každé hodině.

Stejně jako i mnozí jiní živočichové, tak i hlenka má zabudované "hodiny": biologické oscilátory, které v organismu měří čas a, jak ukazují experimenty japonské skupiny, jasně a s velkou přesností si "pamatují" rytmus udávaný okolním prostředím.

Zdroj: www.nature.com