O tom, že probíhala nějaká evoluce centromer, vědci nepochybují. Svědčí o tom rozdílná struktura centromer jednotlivých živočichů. Villasante si přesto myslí, že při dělení buňky fungují naprosto stejně, což dokazuje společný původ centromer.
Alfredo Villasante a jeho kolegové se zajímali o to, že provazce chromozomů se někdy upínají jeden k druhému pomocí telomer, aby tak zajistili určitý přesun. Když si vědec všiml, že takový proces upínání je podobný čemusi analogickému při „práci“ centromer, předložil scénář evoluce těchto struktur.
Vědec přišel k závěru, že původně všechny chromozomy byly kulovité struktury, jako u současných bakterií. Ale jednou se kruh přetrhl a na místa přerušení se upnuly jakési „mobilní elementy“, které zabránily zániku chromozomů. A pak se z nich vyvinuly telomery. Postupem času, jak tvrdí Villasante, se uvnitř telomer vytvořila zvláštní místa - předchůdci centromer.
Tehdy tyto oblasti napomáhaly vzájemnému spojování chromozomů. Časem se tato místa nějakým způsobem přesunula do provazců DNA.
Zpočátku upevňování provazců chromozomů probíhalo na různých místech, v různých oblastech, a ve výsledku se „nejméně úspěšná“ spojení chromozomů rozpadla. Konec konců, zůstala ta nejpevnější varianta s centromerou uprostřed chromozomu.
Podrobnosti výzkumu budou publikovány ve „Slyšení národní akademie věd“ (PNAS). Reakce vědeckého světa na tuto novinu nebyla jednoznačná. Kritici považují teorii za málo pravděpodobnou a jako protiargument uvádějí absenci funkčních a strukturálních shod telomer a centromer.
Tagy:
biologie (13), DNA (20), centromera (1), evoluce (31), telomera (2), buňka (27), chromozom (3), gen (19), ..
Vstup do diskuse: